Způsob nakažení a léčba

Nejčastějším způsobem nákazy je líbání. Virus Epstein – Barrové se vyskytuje ve slinách a to i v době, kdy je nositel zcela zdráv a sám nemá žádné obtíže a příznaky. Líbání je krásný a pro život člověka velmi užitečný počin, signalizuje přátelství a lásku, pomáhá navozovat pozitivní náladu a hlavně vyplavovat do krve hormon endorfin, který je znám jako hormon štěstí. V případě onemocnění infekční mononukleózou je však nechtěnou hrozbou. Spolu se slinami líbaného můžeme přijmout i tento virus. Kromě toho existují i další infekční nemoci, které se přenáší slinami.

Líbání však není jediný způsob nákazy. Virus infekční mononukleózy se přenáší i kontaminovanými předměty (kartáčkem na zuby, nádobím apod.), lze k němu přijít i na společensky hojně navštěvovaných místech (restauracích, jídelnách, zábavách).

Příznaky

 
• Únava bývá většinou prvním příznakem, které ohlašuje toto onemocnění. Není to obyčejná únava, jakou všichni jistě znají např. po práci či sportu. U mononukleózy jde o nadměrnou a stále trvající únavu, která se velmi podobá tzv. únavovému syndromu. Pro některé je únava tak nepřekonatelný problém, že nejsou schopni vstát a vykonávat ani banální činnosti.
• Horečka, která provází mononukleózu je často velmi vysoká. Je to individuální, ale u některých pacientů dosahuje až k 40°C., hlavně večer. Vysoké horečky a velká únava signalizují tzv. tyfoidní průběh nemoci, který je zdlouhavý ( i několika měsíční), ale nemá závažné komplikace.
• Bolesti v krku se velmi podobají bolestem při onemocnění angínou. Pocit knedlíku v krku, špatné polykání  i obtížné dýchání, to vše je typické pro obě nemoci. Není vyloučeno, že u postiženého jde skutečně o obojí onemocnění, protože mononukleóza může probíhat souběžně s jinou bakteriální či virovou nákazou.
• Zvětšení lymfatických uzlin je opět typické i pro jiné nemoci (angínu apod.). Dochází k symetrickému zduření předních i zadních krčních uzlin. Výjimečně zduří i jiné uzliny. Někdy je zduření uzlin jediným příznakem probíhající nemoci, ale je to zcela ojedinělé.

 Mimo obvyklé příznaky se infekční mononukleóza projevuje (ne vždy) zvětšením jater (hepatomegalií) a zvětšením sleziny (splenomegalií).

Jaký je průběh a léčba mononukleózy?

Po vypuknutí prvoinfekce, tedy po nakažení virem EB se do šesti týdnů dostaví příznaky. Léčba probíhá na několika úrovních:

• Medikamenty. Lékař předepíše léky dle intenzity příznaků. Na horečku antipyretika, pokud se prokáže přítomnost i jiné infekce, tak antibiotika. Pár dní se podávají glukokortikoidy (hormonální léky). Na únavu je možno užívat některé léky či doplňky stravy, které zvyšují energii.
• Režimová opatření. V tomto bodě se názory a léčba různí. Zatím co někteří lékaři  doporučují dostatečný a dlouhý klid na lůžku, jiní mají za to, že nemocný se má co nejdříve zapojit do normálního života. Na místě je individuální přístup, dle intenzity příznaků onemocnění, aby předčasně ukončená léčba, neskončila vážnější komplikací.
• Dieta. Při zvýšených jaterních testech může lékař nařídit či doporučit dietu s omezením živočišných tuků (zvláště přepálených), vhodné jsou lehce stravitelné pokrmy a dostatek uhlohydrátů. Pro urychlení obnovy jaterních buněk je prospěšné i pití speciálních bylinných čajů.
• Omezení kontaktních sportů. Játra a slezina většinou poněkud zduří a z tohoto důvodu se mohou vysunout mimo své přirozené krytí za žebry. Jsou teď víc náchylné na protržení a proto je dobré se vystříhat jakéhokoliv nebezpečí v podobě silného tlaku na tyto orgány (míčové hry, kontaktní sporty apod.)

Po pominutí prvotní infekce, zůstává i nadále virus EB přítomen v organismu člověka v latentní formě. Čas od času se reaktivuje, při silném imunitním systému nebo dostatku protilátek v krvi už nepropuká v nové onemocnění. Hovoří se o toulavém stadiu, kdy se objeví ve slinách hostitele a hledá příležitost (např. polibek) k přenosu na nového hostitele.